Počátek firma Mapes vznikl v roce 1987 z veliké lásky k Astě, feně leonbergera. Ve snaze zajistit ji kvalitní krmení začal můj muž Jiří doma opracovávat býčí penisy a sušit je pro přidruženou výrobu družstva, kde byl zaměstnán. Tenkrát se sušilo na půdě, později pod přístřeškem na zahradě. Zemědělské družstvo je potom vyváželo do tehdejší NSR.
Na půdu, kde se býkovce sušily zavěšené na háčcích vedly dřevěné schody. Astě to shora tak moc „vonělo“, že se naučila po schodech chodit a udělala si z půdy samoobsluhu. Asta nás svým neutuchajícím zájmem o tuto psí pochutinu přesvědčila, že by určitě chutnala i ostatním psům. V obchodech u nás nic takového nebylo.
Proto si na jaře roku 1990 založil živnost. Začínal sám. Po třech měsících dal v zaměstnání výpověď. Do roka jsem v nově vzniklé firmě pracovala i já a další tři zaměstnanci. Pracovat s námi začal i můj bratr Venda a na podzim v roce 1991 jsme založili společnost s ručením omezeným. Společníky byli manžel Jiří, bratr Venda a já.
Získat dodavatele nebyl tehdy problém, horší to bylo s odbytem, protože u nás do této doby nebyly podobné výrobky známé a jen velmi sporadicky se objevovaly zprávy o nich v odborném časopise. Se „žvýkačkami“ jsme objížděli obchody a přesvědčovali obchodníky, že to psům opravdu chutná. Vymýšleli jsme další výrobek, byli to uši. Zpočátku jsme se je snažili nějak upravovat, aby byli lákavější pro zákazníky. Sušili jsme je na půdě na nataženém pletivu přes trámy. To bylo tak poslední, co se dalo zvládnout přírodním sušením. Bez sušárny jsme nemohli pokračovat. Ale kde vzít „sušárnu na uši“! Nakonec jsme se rozhodli pro sušárnu na dřevo, ve které jsme topili kotlem na tuhá paliva. Přikládat jsme museli ve dne i v noci. Vnitřní zařízení, na které se ukládalo dřevo, bylo pro nás nepoužitelné a tak jsme si vyvinuli a vyrobili vlastní. A zkoušelo se dál. Co se dá ještě usušit a za jakých podmínek, jak to zpracovat a upravit, aby to bylo pro zákazníky zajímavé. Že to chutná psům, jsme věděli, naši pesani nás o tom přesvědčovali denně, ale nakupují jejich majitelé. Balení bylo velmi jednoduché , balilo se doslova na koleně. Na kuchyňské váze navážit, dát do pytlíčku, zavařit na kuchyňské svářečce a připnout jednobarevnou papírovou manžetu. Balili jsme v bytě a nejen my, ale pomáhali nám rodiče, kamarádi. Rodiče – důchodci nám pomáhali, co jim síly stačily. Stávající „výrobní prostory“, které jsme získali malými úpravami z hospodářského zázemí, nevyhovovaly a nestačily. Sušení také nebylo ideální. V roce 1993 jsme se rozhodli, že na zahradě postavíme výrobnu. V roce 1994 jsme ji otevřeli. Po čtyřech letech už byla malá a tak se v roce 2000 přistavělo. Brzy nestačilo ani to a začali jsme uvažovat o postavení nového provozu. V roce 20O7 jsme otevřeli na tehdejší dobu supermoderní provoz v Čáslavi. Počet zaměstnanců stoupl na 45. Jsme nesmírně rádi, že někteří zaměstnanci jsou u nás od našich začátků. První veletrh, kterého jsme se zúčastnil byl U Hybernů a byl to ohromný úspěch, stejně jako později na v Praze na Výstavišti.
Vedle československých odběratelů jsme pomaloučku začali obchodovat i s cizinou. První zahraniční zákazník přišel (a to doslova) už v roce 1990 z Italie, obchod se realizoval na jaře příštího roku a část platby jsme nikdy nedostali. Bylo to poučení pro budoucí léta. Následovali zákazníci z Německa, Ameriky, Švýcarska. Nebylo to vždy jednoduché, zpočátku nás někteří němečtí obchodníci nebrali jako rovnocenné partnery a domnívali se, že se nedokážeme bránit. Nakonec jsme na dva obchodníky podali žalobu pro neuhrazené faktury. Oba soudy jsme vyhráli a platbu i s úroky z prodlení a pokutou jsme měli do tří měsíců od podání žaloby na účtu.
V současné době dlouhodobě spolupracujeme s velmi spolehlivou firmou z Německa. Spolupráce je dlouholetá a obchodní vztahy přerostly v přátelské.
Prvním řetězcem, s kterým jsme podepsali smlouvu, byl Hornbach, v loňském roce tato spolupráce skončila. Několik let jsme spolupracovali i se Spaarem. Spolupráci jsme ukončili, protože se změnily podmínky, které pro nás byly nevýhodné.
Postupem let, jak nám dorůstaly děti, nastupovaly jako zaměstnanci do rodinné firmy. Začínaly jako běžní pracovníci a prošly si celým provozem až na nynější pracovní místa. Vendulka Čuchalová pracuje jako personalistka a….. Pavla Čermáková je vedoucí provozu v Jakubu a má na starosti marketing, Jakub Zachariáš je zástupce vedoucího provozu v Ćáslavi a má na starosti technické zabezpečení firmy.
Pokračujeme tak v tradici české rodinné firmy. A jsme na to náležitě pyšní.
Anna Vaňková